Pavlína Blahotová – šéfredaktorka
Předem se omlouvam, chtela jsem vam na fotkach ilustrovat natacecf tyden, ktery mame prave za sebou, ale nakonec to je jen jeho pulka. Asi byste se v tom ztratili! Ráda bych vám trochu přiblížila náš televizní štab. Pořad Bydlet jako… točí pro ČT dva režiséři: Gabriela Janková a Jan Bártek a dvě dramaturgyně: Jana Strýčková a Kamila Teslíková. Vedoucí produkce je Marta Hostinská, na place býva její asistentka Gabriela Dziadková. Pak je s námi vždy hlavní kameraman, druhá kamera, asistent kamery, který je zároveň osvětlovačem, zvukař, kostymérka a maskérka, a nezbytní jsou
samozřejmě naši designéři proměn a pak hlavně moderátoři Roman Zach s Janou Strykovou. Když připočítáte naši produkci a odborníky, kteří také vystupují, je vám jasné, že při proměně garsonky může být i těsno.
Během jednoho natáčecího týdne totiž stíháme vyrobit dvě proměny od začátku až do úspešného finále. Na každé proměně pracuje jedna parta a televizní štáb točí dopoledne na jednom místě, odpoledne na druhém, takže když se parta B smaží v záři reflektorů, může parta A odpočívat, nebo dělat nějaké práce v klidu, bez přítomnosti kameramana za krkem, u hlavy, pod rukama a podobně. (Ale nebojte se, my vás, Martine a Stando, máme rádi!)
Plzeňská etuda: jeden týden byl však v našem poklidném rytmu výjimečný. Kolega Petr Šlejmar připravil dvě proměny v Plzni, a protože tam je všechno přece blízko, usoudil, že obě natáčení zvládne sám. Na produkční poradě se naštěstí Honza Vápeník rozvzpomněl, že dlouho nenavštívil svou plzeňskou sestřenici, a tak se tak nějak hodilo, aby se k ní na týden přestěhoval. Honza Frýdl oznámil doma přítelkyni, že se z ní za týden stává přítelkyně na telefonu, protože on bude nejspíš trávit čas v Plzni nebo na dálnici, nebo v redakci nebo na dálnici, nebo v Plzni, a najednou tu byl telefon, že se z Ostravy už vyráží na Plzeň!
Vtěsnáme se všude. Dvoupokojový byt je pohodlný pro Zbyňka a jeho ženu, ale pro celý štáb čítající více než deset lidí už byla opravdová výzva se sem vtěsnat. Zvládli jsme to a všichni jsme se nacpali do obývacího pokoje. Vždyť vedle se přece zuřivě proměňovalo a natáčelo. Továrna, náš vzor. Cílem bylo vytvořit pánskou pracovnu pro člověka, který si už koupil skleněný stlů s kovovýma nohama. Inspirovali jsme se v okolních fabrikách a jejich barvy tu dostaly volné pole působnosti. Budete koukat, co jsme objevili pod kobercem a starým PVC!
Díky perfektní přípravě se ten týden nikdo nezbláznil, přestože Petr s kluky točili dopoledne v převleku party A a odpoledne se z nich stala parta B, která neměla komu závidět, že má půlden odpočinku bez kamer. Fotografie z jedné proměny vidíte v galerii, druhou si necháme jako překvapení do televize. Obě stojí za to, vždyť při nich tekly pot, krev i slzy. Jen pivo nám v té Plzni moc neteklo… „V pondělí ráno jsme si slíbili, že večer půjdeme na pivo, ale v osm večer jsme se na sebe s Petrem podívali, řekli si čau a šli spát,“ vzpomíná Honza Vápeník. Petrovy vzpomínky si přečtěte u fotek.
Kudy jít… Koberec a PVC zmizely a objevila se parádní podlaha z dřevotřískových desek. Napustili jsme ji olejem na dřevo v odstínu wengé a vytvořili na ni podlahové značení. Jako ve fabrice. 
Krása oceli. V truhlářské dílně v bývalém depu, která je v rámci Makerspace dílen DEPO2015 otevřená pro veřejnost, jsme vyrobiki odkládací stolek z dřevěných palet. A vyrobil ho sám Roman! Ten se cítí v industriálním stylu jako ryba ve vodě a Zbyněk coby hasič, sportovec a technický nadšenec taky. Železo, rez a ocelové trubky představují pro oba trvalou hodnotu.