Třetí přednáška ze série Design Heroes bude věnovaná navrhování rodinných domů. Pozvali jsme Michala Kunce, jednoho z nejvýznamnějších českých autorů rodinných domů. Představí svůj osobitý koncept Domu, který je Domovem. Nenechte si ujít!
Jsou různé cesty ke štěstí. Různé formy i přístupy: my víme, že prostředí, ve kterém žijeme, ovlivňuje a mění náš život. Dělá ho šťastnějším. Architekt Michal Kunc, který vystoupí v design hubu v Oldřichově 34 ve čtvrtek 8. listopadu, prezentuje, jak architektura dělá lidi šťastnějšími. Jeho architektura je o hledání pohody a štěstí v životě.
Emoce nejsou slabost! Vaše architektonická práce záměrně pracuje s emocemi, s atmosférou a náladou. Není to subjektivní, a tak trochu neuchopitelné?
Michal Kunc: Naopak emoce je to, co práci mého ateliéru odlišuje od jiných ateliérů. Vůbec nepovažuji nálady, emoce nebo atmosféru okamžiku za něco, co by architekturu a její význam oslabovalo. Dává jí to sílu a hloubku. Proto v naší práci takové emoce s klientem cíleně vytváříme. Chceme, aby naše domy vzbuzovaly emoce, pocity, nálady. Smyslem je, aby se v nich dobře žilo.
Koncept „bydlete jako na dobré dovolené“ propagujete již řadu let. Ale na druhou stranu každá dovolená jednou skončí a naše návraty „zpět do reality“ bývají dost tvrdé…
M. Kunc: S konceptem bydlení jako o dobré dovolené pracujeme už skoro deset let. Za tu dobu jsme navrhli a realizovali desítky staveb a troufnu si tedy říct, že víme, jak s náladou a emocí pracovat. Pozor, to není nějaký marketingový slogan, který si nalepíte na plakát developerského projektu, ale hluboce promyšlený koncept, nad kterým jsme s kolegy strávili tisíce hodin.
Dobře, když budeme konkrétní: jak se dům plný emocí, nebo jak také říkáte „domov jako o skvělé dovolené“ navrhuje? Můžete to přiblížit?
M. Kunc: Základem našich úvah je filozofie, ke které jsme došli nejen během cest po světě, ale především navrhováním pro zcela konkrétní lidi a rodiny. Neexistuje jeden typicky český nebo jakýkoliv jiný klient, který by měl nějak kvantifikovatelnou představu. Tak staví developeři: pro zákazníka, kterého neznají. V Ateliéru Kunc rodinné domy navrhujeme jako v butiku. Představte si, že jdete ke krejčímu, protože jste v předchozích letech nosil už několik obleků: nejdřív nic moc, pak slušná konfekce a nakonec něco jako ready-to-measure… Ale přijde okamžik, kdy si uvědomíte, že vaše touha po klidu a soukromí, vaše setkání s dobrými přáteli, vaše rodina… že na to všechno potřebujete něco víc.
Architekta?
M. Kunc: … samozřejmě teď bych měl odpovědět, že potřebujete architekta. Ale to, jak náš ateliér profilujeme, je něco více než jen architektura. Pro naplnění emocí potřebujete partnera, protějšek, se kterým několik let sdílíte ty nejvnitřnější pocity. Každý dům se staví dva, tři roky… a po tu dobu není architekt jen ten, kdo vám dodává plány, tabulky materiálů, případně vizualizace. Je to někdo, kdo s vámi jde vaší osobní cestou: musí ji pochopit, musí znát, kam směřujete, jaké vztahy jsou pro vás důležité a co se má do budoucího domu promítnout.
Jak tenhle proces probíhá? Jak se od abstraktních emocí dostaneme k třírozměrnému domu?
M. Kunc: Jen málo lidí miluje uzavřené prostory. Nejlépe se obvykle cítíme v otevřeném prostoru, propojeném do exteriéru. Proto navrhujeme „bydlení na zahradě“, zkoumáme vztahy… konkrétní místo a jedinečnost daného člověka, obyvatele budoucího domu. Z toho pak dům vyrůstá sám a zcela přirozeně. Do procesu vkládáme společně spoustu pozitivní energie. Dám ještě jeden příměr: když pečete koláč, smícháte xy surovin, na určitý čas necháte v určené teplotě péct a mělo by to klapnout… Mělo by, ale nemusí. Potřebujete tomu celému procesu dát duši. Třeba takovou, jakou mu dávala vaše babička, když pekla bublaninu. Rozumíte přece rozdílu mezi „smíchat suroviny a péct“ a „babiččina letní bublanina“. To jsou naše domy. Mají duši a hovoří svým jazykem.
Jaký je váš ideální dům?
M. Kunc: Na konci každého dne se budu moci vrátit do svého krásného, útulného domova. Přivítá mne a bude sdílet a odrážet všechny mé nálady a emoce. Mám za sebou nabitý pracovní den ve městě, s jeho shonem, vzrušeními, malými stresy, mnoha setkáními… Večer vše pomalu končí a já se vracím trochu unavený, rozrušený z příliš mnoha podnětů a situací a těším se na to klidné místo, které mne přijme a dá mi prostor k uklidnění. Večer sedíme se ženou a díváme se velkými prosklenými okny přes terasu do zahrady. Přichází soumrak, v klidu a míru, a já znovu získám kontakt se svým skutečným já a vracím se k sobě. To je pro mne základ spokojeného života. Místo, kam patřím.
Prohlédněte si AKA Stories, kde Michal Kunc podrobně popisuje svůj přístup k navrhování interiérů.
Dále vám doporučujeme
Asociaci interiérových návrhářů a designérů
Přijďte ve čtvrtek 8. listopadu do našeho design labu v Oldřichově 34 a vstupte do Asociace. Pak budete mít vstup na tuto přednášku zdarma.
Vaše Jana
